Čím vším může být BMX? Jaká je tvoje první asociace, když čteš tyhle tři písmena? Malé kolo? Sport? Lifestyle? Freestyle? Každý z nás by byl určitě schopný něco vymyslet. Já osobně vnímám poslední dobou BMX jako kreativní umění, jako něco, čím se můžeš vyjádřit. Ať už chceš nebo ne, ježdění velkou měrou reflektuje tvoji osobnost a bystrý pozorovatel ( …co pozorovat chtěl – S/O Hugo Toxxx) si může na základě tvého ježdění udělat jakýsi provizorní nástin tvého já. Není to samozřejmě žádná certifikovaná psychologická metoda, ale víš, že na tom je kousek pravdy.
Stejně jako se vyvíjí tvoje ježdění, se formuje i tvoje osobnost. A právě rozvoj osobnosti, progres člověka nebo třeba „mentální růst“ je téma pro dnešní poděkování. Málokdy si to uvědomujeme, ale je to pravděpodobně to nejzásadnější, proč je potřeba říct THANK YOU BMX.
Určitě nejsme natvrdlí a chápeme, že bychom se „někam“ posouvali i bez ježdění na kole, otázka je ale kam. Někdo by dopadl hůř a někdo by si možná trošec polepšil. Všude mezi námi se bohužel motají i tací, kteří nepochopili základní pointu free – style – bmx, této triviální trojslovné složeniny. Berou BMX jako soutěž, jako fotbal nebo dokonce jako svou práci… Jako něco, na čem chtějí trhnout balík, vybudovat si jméno a pohladit své zamindrákované ego. Přesně takových jedinců je mi líto. Vždycky jde o pointu a důvod. Ať už děláš cokoli a děláš to primárně pro cash a svou sebeprezentaci, tak jsi mimo. Jsi dement a měl bys toho nechat. Pokud to děláš z lásky, protože to prostě miluješ a není co řešit, tak se může stát, že si časem uděláš positive fame, někdo si tě všimne a dá ti možnost žít tvůj sen s jeho materiální podporou. Cítíš ten rozdíl, že jo? V tomhle případě nejsi mimo, jsi fakin real a lidi tě budou cenit.
Odpusťte mi lehkou vsuvku a pojďme zpátky k věci. BMX rozvíji osobnost a osobnost se zpátky zrcadlí v ježdění, je to jednoduše oboustranný progres. Kdesi na začátku jsem zmínil, že vnímám BMX jako kreativní umění, tak si pojďme dát jemnou paralelu kupříkladu s malováním. Představ si tři základní věci – kolo, triky a tvoje ježdění, coby výsledek procesu. Když to převedu na malování, napadá mě štětec, paleta a namalovaný obraz. Naše přirozenost nás žene k co nejrychlejšímu dosažení výsledku, ale musíme si uvědomit, že jsou tu základy, bez kterých naše ježdění respektive malovaný obraz nebudou nikdy dokonalé. Pokud nemáš v ruce štětec, tak je jedno, kolik barev máš na paletě. Na obraze to půjde znát. Bude na něm sice plno barev, ale nebude to pěkná podívaná. Tahy štětcem nebudou hladké, barvy nebudou ladit a bude to postrádat lehkost a kreativitu. S ježděním je to stejné, to přece víš. Můžeš umět dvacet triků na plošinku, ale pokud nejsi s kolem sžitý natolik, abys byl schopný prolítnout celý park a projet si každou překážku, je ti tvých dvacet flyoutů v podstatě k ničemu.
Buď free, protože je to freestyle… Je jen na tobě, jaký přístup si zvolíš. Můžeš nejprve nahrotit triky a mít nabouchanou paletu. Můžeš si taky nejprve vymazlit štětec a vychytat si lehkost na kole. Samozřejmě to můžeš kombinovat, ladit feelin na kole a postupně na paletu přimíchávat triky, abys měl obrázek trošku pestřejší. Stay freestyle, nikoho neposlouchej a dělej to tak, jak ti to přijde přirozené. Každý jsme originál a tak to musí zůstat. Stejně tak, jako může být nádherný černobílý obraz bez divokých barev, může být boží i ježdění Chase Hawka v poolu. Nepotřebuje přepráskanou paletu triků, protože je mistr štětce a jeho tahy na obraze respektive lajny v bazénu jsou nezaměnitelné a pro většinu smrtelníků nedosažitelné. Důležité je být sám sebou a libovat si v ježdění. Trendy tu byly, jsou a budou, ale přece nechceš být součástí stáda… Stay freestyle, boy. Stay freestyle.
Časy s kolem a na kole každému z nás hodně daly a něco málo určitě i vzaly. Opět to vztáhnu na sebe a vezmu to pěkně popořádku. Když jsem kdysi uprosil tátu ke koupi prvního BMXka, bylo to nepopsatelné. Poprvé jsem si seskočil patníček a bylo mi jasné, že tohle mě bude bavit. Jako všichni u nás na vesnici jsem tehdá hrával fotbálek a cítil jsem, že už toho začínám mít plné zuby. Čtyřikrát týdně trénink, každou neděli zápas, poslouchat věčné řvaní od poloalko kouče, který si léčí svůj karierní neúspěch na partě náctiletých… Nechtěl jsem fašismus, ale svobodu, takže jsem s tím seknul.
Samozřejmě jsem na fotbálek nezanevřel, ale udělal jsem krok zpátky do dětské free úrovně. A to free se mi znovu zalíbilo a líbit se mi už asi nikdy nepřestane. BMX je především svoboda, které by sis měl vážit a která tě obohatí v mnoha směrech. Jakým způsobem darovanou svobodu zúročíš je tradičně freestyle, je to tvoje věc a možností je nespočet.
Mám v hlavě tisíc věcí, ale kde začít, aby to dávalo smysl… Základní dovednosti, které BMX rozvíjí, jsou samostatnost a originalita. Všichni máme partičku kámošů, crew, gang gang nebo co já vím, jak se tomu dneska říká. Na kole jsi ale sám, jezdit můžeš, kdy chceš a dělat to jak chceš. Originálně. Podle sebe. Ne podle toho, jak ti to diktuje trenér. Není tu žádná vyšší moc, žádná autorita, která by tě pushovala někam, kam nechceš. Originalita a samostatnost se ti v životě bude nesčetněkrát hodit. Pořád tě budou s někým srovnávat. Když budeš neosobitý tuctový člověk bez vnitřního šmrncu, tak nezaujmeš ani toho posledního personalistu na pohovoru. Zapadneš mu do kolonky „ne, toho nechceme“. Třeba ale budeš originální a sám sebou, něčím mu padneš do oka a půjdeš do dalšího kola… Podobných modelových situací najdeš v životě nespočet.
Ruku v ruce s originalitou jde kreativita. Nejkrásnějším příkladem je Kubo Bruch. Podíváš se na něho, udělá jednu věc na kole a řekneš si… To je buď úplný magor, nebo umělec! Oboje je pravda :-D Kreativita je na BMX asi nejkrásnější a poslední dobou mě až mrzí, že se lehounce vytrácí. Možná se ani tak nevytrácí, ale nejde tolik vidět, jako trendy chinky a pull upy, které už poslední dobou vnímám spíš jako úpadek bmx. Neberte mě za slovo – není chink jako chink… Yumi Tsukuda, Šimon z baráku od vedle nebo Mark Burnnett s Beginem jezdí savage chinky, ale dropovat patník ice chinkem a tvářit se jako pán fakt není swag.
Každý, kdo jezdí trošku dýl, mi dá určitě za pravdu, že ho BMXko naučilo vytrvalosti a trpělivosti. Možná si to zatím neuvědomujeme, ale nic v životě, co za to opravdu stojí, se nedá vybudovat za chvíli. Chce to čas, nenechat se odradit a mít v hlavě kdesi v pozadí cíl našeho snažení. Jestli je to trik, vytoužená práce nebo slečna, se kterou chci strávit víc než pár nocí, je úplně jedno. Budeš muset obětovat nějaký čas, aby to za něco stálo. Je to i trošku věc přístupu. Někdo odjede jednou v životě bárko a řekne si: „Pecka, umím bárec.“ Já udělám desetkrát za sebou trno přes hip a nejsu ani jednou spokojený, protože jsem dopadl moc na zadní, málo jsem to zalomil, krátce jsem to podržel… Tisíc lidí, tisíc chutí, někdo se spokojí s prostým výsledkem. Někdo není spokojený, dokud to není jako máslíčko.
Soft skills, které můžeš díky ježdění rozvinout, je určitě víc, ale nebudu to dále rozebírat. Píšu tu krátký článek a ne epos o Gilgamešovi. Díky BMX se každopádně dost lidí začalo zabývat, řekněme „přidruženými činnostmi“. Fellaz fotí, natáčejí, stříhají vidka, zabývají se grafikou, píšou články, organizují akce, dělají oblečení… Jiní homies se vzdělávají v zdravém životním stylu, zajímají se o stravu, cvičí, meditují, učí se cizí jazyky… Je těch potenciálních dárečků, které nám malé kolo nabízí, vážně ranec a byla by škoda je nevyužít, nemyslíš?
Hromada přátel, kilometry na cestách, poznávaní neznáma, rozkvět osobnosti a mnoho dalších skills. Všechno je to spolu krásně propletené. S přáteli si pomáháte a posouváte se navzájem, cestování ti obrovsky rozšíří obzory, objevovat nepoznané tě naučí chápat souvislosti, a když si ze všech těch krásných zážitků umíš navíc udělat pěknou fotku nebo natočit vidko, máš tady all-inclusive package. BMX je pro mě osobně víc, než jen malé kolo... Je to škola života, kterou studuju dobrovolně, s láskou, a proto mě i po těch letech nepřestává bavit a naplňovat.
Vážně vám moc děkuju, pane učiteli. THANK YOU BMX.
