V prvním díle povídání na téma THANKYOUBMX jsme vyzdvihli všechny lidi, všechny dobré lidi, které jsme díky BMX měli možnost poznat. Plynule navážeme a v druhém díle se zaměříme právě na POZNÁNÍ. Koho nebo co jste díky ježdění na malém kole poznali? V následujících odstavcích to lehounce rozvineme.
Na otázku „Koho?“ jsme odpověděli minule, takže dnes se podíváme na zoubek tomu, „co“ jsme díky BMXku poznali nebo co bychom měli možnost poznat nebo chcete – li zažít. Každému určitě v tuhle chvíli jako první problesklo hlavou cestování. Vyrazit s homies na víkendový trip do Jeseníků, naložit plné auto a vyjet na týdenní roadtrip po republice, sbalit se a vyrazit na dva měsíce za teplem do Espaňa… Možností je vážně hodně a každá, kterou se rozhodneš využít, ti dá něco do života, a i když si to kolikrát neuvědomuješ, vždycky tě posune trošičku dál.
Opět zapluju nostalgicky do svých teens. Jako malý wannabe gangster jsem měl hluboko do kapsy a vyrazit někam na výlet s kolem nebylo jednoduché. Študáci neměli jízdné za čtvrtku, jak je tomu dneska, na trasy mimo školu jsi jezdil pěkně za plnou raketu a k tomu si platil 60 korun za kolo, což byla v té době cena za krabičku modrých LMs. Nezájem, náš bílovecký skatepark byl rádius, pyroška, rozjezdové hips, všechno hladký plech, tudíž zasekávat se jenom na tomhle místě by znamenalo brzký konec shredlifu, což by mě extrémně mrzelo.
Zajeď na víkend navštívit homies, vždycky to bude sweet!
Pointou je, že i když máš doma kde jezdit, není výhrou kousnout se na jednom místě. Seber se a vyjeď poznat něco nového! Každý skatepark má jiné rádiusy, každý street spot je originál, každá ledge v Praze je jinak vysoká a dlouhá, každý rail v Brně jede jinak, má jiný náskok a je jinak strmý. Samozřejmě poznáš vetší či menší počet nových lidí a kamarádů, kteří taky jezdí na kole, takže existuje jako bonus celkem slušná šance, že to budete mít v hlavě podobně a padnete si do noty.
Já osobně nejvíc cestoval do Frýdku Místku a Ostravy s felákem Davesníkem Marcem. Když byly děravé kapsy plné pavučin, šlapali jsme deset kiláků do skateparku v Jistebníku. Nebyly prostředky, ale byla chuť, chuť shredit, shredit víc a shredit jinde. Nevím, jestli to přijde jenom mně, ale dnešní young boys jsou občas trošku rozmazlení fakánci, zvlášť ve městě. Když někomu vykládám, že jsme hodinu jezdívali ve třicítkách za totálního sunshinu do skateparku přes tři dědiny, smějou se tomu. Já se zase směju jim, že se okrádají o potenciální nezapomenutelné zážitky. Jezdit si na svém plácku celý měsíc dokola malou ledge a jeden bank, to fakt není pro mě, sorry jako.
Nevím proč, ale dneska se všichni nějak selektujou. Já jezdím, bych řekl, všechno, hlínu bohužel trošku míň, něco sem tam ohobluju, někde si polítám, prostě miluju ježdění na kole a je jedno kde. Co na plat, většina lidí mě stejně bere jako streetaře. Nebudu tady klamat, street mám vážně nejraději. Ale fakin skutečný STREET, ne parodování streetu ve skateparku. Proč? Protože v ulicích kteréhokoli města je pro mě schované dobrodružství, pořád je co objevovat a poznávat. Je to mnohem víc než jenom ježdění. Je jedno, jestli jdu filmit s boyz nebo si dávam „Private Mode“ cruisin Brnem se sluchátky v uších. Vždycky si vychutnávám ježdění na streetu všemi smysly. Feeluju si architekturu v centru, kličkuju mezi autama v úzkých uličkách v Králově Poli, chilluju u řeky s pivkem v ruce v Komecu... Když jedu kolem, zdravím servírky z mých oblíbených kaváren, usmívám se na slečny, když míjím fakulty Masarykovy univerzity (teda mimo IT :-D), stavuju se cestou za homies z výšky na cigárko, vysvětluju důchodcům, že mám v rudce zrcadlovku s majkem a ne zařízení, kterým udávám Tydlovi v backwards manuálu směr a tak dále… Mohl bych pokračovat do nekonečna.
Toho, co může člověk na streetu ve městě poznat, je nesmyslně moc a všechno mě to baví. I legendární Bzukovy hádačky s nevrlými staršími občany nebo s boys od VB typu: „Tak přesně kvůli lidem jako Vy dneska všichni mladí fetujou, odevšad nás vyhazujete, se tomu už vůbec nedivím. Tak my teda půjdeme pryč, když Vám tu vadíme, ale máte nás na svědomí! Jedem si do centra koupit piko a pak se sjedem někde na squatu.“
Určitě i trailsaři by mohli napsat podobný odstavec o zážitcích z lesů. Já to (zatím) bohužel až tak nezažil, ale dokážu si to představit na základě povídání některých klasiků. Kýble, konve, pár romantických procházek jarním lesem k potoku, šejpovačka, v tůni mezi dvojákama se chladí basy pivka a po téhle krásné přípravě už jen zasloužený flowin’ na skocích. V průběhu session se rozpálí grilík, vytáhne se maso, klobásy, hermelíny, zelenina a všechno to najednou krásně voní… Už se sundávají helmy, oblíkají se fresh Terrible One trička a lopaty respektive řídítka v rukou nahrazují orosené lahváče. No ty jo, hned bych si dal znova klasickou čarodky párty u vatry v Bástru!!! A moc rád bych se taky někdy zašil do klidu lesa s lopatou a tekutým chlebem. Poslouchat stromy ve větru a cvrlikající faunu ve větvích. Krása, moc pohoda mě ovládla, sotva jsem si to představil.
WDGF Raiders v Liverpoolu, personal favourite czech trip vid
Na závěr je potřeba zmínit, že jsou mezi námi i takoví šéfici, kteří (nejen) díky BMX poznali kus světa, pár měsíců se sžívali s jinou kulturou a zvykali si na jiný standard, než na který jsme u nás zvyklí. Pionýr cestování s kolem Čenda, který je v Barce málem starosta. Dejv Keprt, UK lad z Liverpoolu a DUB homeboy. Mates Martin Sedlák, který už se ze Zélandu nejspíš nevrátí a mnoho dalších, kteří byli s kolem na delší dobu za hranicemi naší malé republiky. Cardič si dal taky Zélend, WDGF Raiders pofelili v Poolu s Dejvem, Kubo Bruško si jel CLUUTshow v Brusselu, Kubové Najman a Kriško taky Zéland, David Benda dealoval všechno možné jako delivery boy v Londýně… Je Vás samozřejmě desekrát tolik, ale všechny zmínit nemůžu. Každý poznal a zažil něco nového, něco, co mu nikdo nevezme a co mu zůstane navždy. Vzpomínky a zážitky jsou moc důležitá věc, kterou Vás může BMX obohatit. Využijte toho a zvedněte občas kotvu.
Hodně z nás by bez touhy po poznání nebylo tam, kde jsme teď. Nezasekávejte to a vyražte ven objevovat a poznávat. Investujte trochu svého volného času, protože taková investice s sebou nese ty nejvyšší úroky…
Třetí pokračování THANKYOUBMX povídání už je koncepčně ready, takže zase brzy, Gs!